První čtení

První čtení, víc než jakékoli jiné, musí být v první řadě zajímavé. Vzpomínám si, jak jsem se coby druhačka, čtvrt hodiny prokousávala nějakým článkem v čítance, jen abych se dozvěděla, že někdo připálil špagety. Rozčílo mě to do běla: “Tak proto tady ztrácím čas?! Proto se musím učit číst? Abych si mohla přečíst, že někdo připálil špagety??” Ty jo, ještě teď, po 30ti letech mi stoupl puls, při této vzpomínce 😀 Každopádně motivace je priorita číslo jedna. Obsah musí čtenáře zaujmout, ne zabít. A to není tak snadné. Každého zajímá něco jiného. Největší šanci trefit se děcku do vkusu mají asi rodiče. Chce to zkoušet a neomezovat se jen na knížky určené pro prvňáky/druháky. Když ulítává děcko na autech, hoďte mu ze srandy k čítance manuál z auta. Když miluje zvířátka, nechte někde povalovat otevřenou encyklopedii o zvířatech. Když má chuť na sladké, ať si upeče coocies podle receptu. Když je snaha a trpělivost ze strany dospělých, pak bude i ze strany dětí. Jedna slečna se jala číst až v páté třídě. Zaujal ji tlustý dívčí román z počátku minulého století, který četla její mladší kamarádka. No napadlo by vás to?

Je těžké, trefit se do vkusu konkrétnímu dítěti, ale podělím se s vámi, které knížky zaujaly naše děcka.

Dědečkové – Petr Čech
Tuhle knížku zhltnou děcka během dne a můžou se pyšnit svou první přečtenou knihou! A ani to nebude bolet. Knížka totiž neobsahuje téměř žádný text. Kromě nadpisů, které jsou psacím písmem, tam najdete opravdu jen minimum textu. Příběhy vypráví překrásné ilustrace a je radost v ní listovat. A tak se dítě ani nenaděje a první knihu má přečtenou jako nic. A že jde o pořádnou knihu. Nám se ani do knihovny nevejde! Příběhy jsou kouzelné, někdy vtipné, jindy smutné, občas i strašidelné, ale jedno mají společné, mají hloubku.
O čertovi – Petr Čech
No a když už máme svého oblíbeného autora, který čtenáře netýrá zbytečnými písmenky, tak proč od něj nezkusit další knížku. Ale ne takovou velkou a náročnou jako byli Dědečkové. Knížka o čertovi je malilinkatá. Vlastně je to asi nejmenší kniha, kterou doma máme (cca 10x10cm). Děti zaujme už jen svými rozměry. A skrývá se v ní moc milá pohádka o malém protivném čertovi, kterého změnila láska. I v tomto milém příbehu je ilustrace nosným prvkem, ale už zde najdeme i nějaký ten text. Sem tam nějaká ta věta, sem tam odstaveček. Ale do tak malé knížky se jich přece nemůže moc vlézt.
Ema pouští draka – Veronika Kašovská
Velké oblibě se u předškoláku těšila i Ema pouští draka. Minimum textu, který když se náhodou nepovede rozlousknout, nevadí, máte vedle tahák v podobě pomocného obrázeku..
Nečekaná přátelství – Pavla Hanáčková
Kdo má rád přírodu zvířátka a spíš tíhne k literatuře faktu, pak určitě ocení tuto kouzelně ilustrovanou encyklopedii. Kniha je plná krátkých, stručných textů k věci. Stačí ji kdekoli otevřít a přečíst si krátký popisek k obrázku, který vás zaujme. Celá kniha se pak nese v duchu přátelství a spolupráce mezi zvířaty různých druhů, což je úžasně inspirativní. Když malý ptáček našel společnou řeč s jezevcem, aby se oba dostali k medu, jak je možné, že my lidé se kolikrát nedokážeme domluvit?
Rychlé šípy – Jaroslav Foglar
Ověřená klasika, která má pořád co nabídnout. Jít se s kamarády utábořit na pár dní do přírody, prozkoumat starý hrad, nebo se zastat slabších a dát za uši partě drzých hejsků, tak na tom nemá co zestárnout. Je pravda, že mluva se za ty roky trochu změnila, ale o to vtipnější je číst si, jak si nadávali děcka před sto lety.
Hilda – Luke Pearson
Moc povedený komiks, vymazlené ilustrace i příběh. Příběh má dvě roviny, (podobně jak Kung-fu panda). Jednu veselou a střeštěnou, kdy se smějeme, jak hrdinka používá poletující mrakopsy jako taxíky. Nebo se hádá s birokraty trpaslíků. A druhá rovina knihy má hloubku a uvědomíme si jí třeba až za měsíc, kdy někomu nechtíc z neznalosti ublížíme.. Takže kdo nechce rozjímat nad knihou, nemusí, pobaví jej. A kdo se rád potápí do hloubky, s Hildou má tu možnost.
Kreslené vtipy pro děti – Zuzana Neubauerová
Někdy děti pochopí děj komiksu i bez čtení, pouze z obrázku. To v případě kreslených vtipů nehrozí. Z jednoho obrázku pointu vtipu těžko vykoukáte. A odměna za každou přečtenou větu – smích – pak stojí za to! Dcerka přečetla polovinu knížky ještě během Štědrého večera, hned, jak jí rozbalila… Autorce za skvělý nápad – přivest děti ke čtení skrze smích – moc děkuji.
Heidi, děvčátko z hor – Marie-José Maury
Jako svou první knížku k přečtení si dcerka vybrala Heidy. Kniha je krásně a bohatě ilustrovaná. K prvním třem stranám jsem jí vymyslela otázky k porozumění, abych věděla, že to četla a nemusela to koktání poslouchat O:) A pak už jí to chytlo a nebylo, co kontrolovat. I když původní domluva zněla stránka za den, brzy se mi chlubila, že přečetla pět stran! Za to samozřejmě dostala vyhubováno: “Jak si to představuješ? Kde já budu pořád shánět nějaké nové knížky, když všechno tak rychle přečteš?!” Do večera dala ještě čtyři. Děti tak rády dělají naschvály 😀 Ještě doplním, že tuto knihu dcerka upřednostnila místo tenké knížečky Lvího krále, kterou dostala ve škole. Číst se jí nechtělo nic, ale když už musela, zvolila raději 160 stránkový román než 20 stránkový knížečku! Fascinující.
Kvak a Žbluňk – Arnold Lobel
Kluky zase zaujaly příběhy žabáků Kváka a Žbluňka z edice První čtení.
Anna ze zeleného domu – Lucy Maud Montgomery
Již výše zmíněn román, který i po sto letech dokáže oslovit malé čtenářky. Vzheldem k množství textu, bych jej však zařadila už do kategorie 2.čtení.
Jak si postavit auto – Martin Sodomka
A ať to máme komplet, tak ještě 2.čtení pro kluky, kteří tíhnou spíš technice, než k beletrii. Kniha Jak postavit auto, prostě nemá chybu. Tuhle knížku mít doma jako děcko, tak jí nedám z ruky. Tak krásné a srozumitelné nákresy jednotlivých části auta, to prostě nemá chybu. Autor musel být v minulém životě Leonardo da Vinci.

Suma sumárum nepodceňujte děcka. Často s nimi jednáme zbytečně infantilně, jako by byly hloupé. Ale nejsou. Přesvědčuji se o tom dnes a denně. Nejsou ani hloupé ani líné, mají jen jiný vkus a ještě přesně neví jaký. Já osobně jsem našla svůj literární žánr až ve třiceti – jde o náročné filosofické knihy, které jsou pro většinu lidí jen obtížně stravitelné. V povinné četbě tento žánr ale nenajdete…

Všeho s mírou. Dát dětem možnost výběru je důležité, ale zase je nezahltit. Rozhodování totiž unavuje (viz. únava z rozhodování). Nutit do čtení daného textu, který nemá čtenářovi co říct, je účinná cesta, jak zprotivit čtení na hodně dlouho. V první řadě bych šla přikladem. Když potřebuji dítě rozečíst, musím také něco začít číst. Ale asi to nezabere hned. Pokud nás ratolest v životě neviděla číst a najednou něco takového předstíráme, asi nám na lep neskočí. Nejsou blbé, fakt ne 😉

Mohlo by vás také zajímat

První čtení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přesunout se na začátek