Učílek využil jedno sychravé podzimní odpoledne a zavítal na základní školu, kde připravil pro prvňáčky odpolední program. Reakce dětí předčila naše očekávání. Výukové aplikace děti zabavily na dvě hodiny a daly přednost učení na počítačích, před hraním v družině.
Report z akce
V počítačové učebně byly přichystány různé výukové aplikace na procvičování čtení a počtů.
Děti (7 prvňáčků) byly v družině dotázány, zdali chtějí s lektorkou jít na počítače. Dotaz se setkal s nadšením. Lektorka nemusela lákat děti na „počítačové hry“, naopak krotila jejich očekávání, tím že se na počítačích budou učit (číst a počítat) a zda si to nechtějí ještě rozmyslet a zůstat v družině. K překvapení lektorky nadšení dětí nijak nepolevilo.
V počítačové učebně děti rychle zasedly k počítačům a nedočkavě chtěly vědět, co mají dělat. Stačilo však vysvětlit obsluhování té které aplikace jednomu, či dvěma dětem a ostatní děti to rychle odkoukaly, nebo si to v nastalém šrumu vzájemně vysvětlily. Nebylo třeba děti vyzývat ke spolupráci. Po desíti minutách už děti věděly, co mají dělat a za vzrušených výkřiku nadšeně počítaly a četly.
Původní plán, že děti se budou střídat na počítačích nevyšel. Děti nechtěly měnit svá stanoviště. A žádali lektorku o přepínání aplikací na počítači u kterého zasedli. Této žádosti bylo většinou vyhověno.
Matematická aplikace vláčků, byla nastavená na sčítání a odčítání do 10. Vzhledem k tomu, že děti aktuálně probíraly jen sčítání a odčítání do 5, bylo to pro některé náročné. Jiní to však zvládali bez větších potíží. Docházelo pak ke spolupráci mezi dětmi, kdy slabší žák vida, že se mu nedaří spočítat příklad v časovém limitu a hrozí zřícení vlaku do propasti, křičel na kolegu, který byl v počtech zdatnější, ať mu s příkladem rychle pomůže. Zdatnější kolega se tímto způsobem dostával k příkladům až na poslední chvílí, čímž pro něj hra opět získávala nové kouzlo, a mohl zažít stejné napětí a vzrušení ze hry jako slabší žák. Oba se pak radovali ze zachráněného vláčku. Zajímavé bylo, že slabší žáci se snažili příklady počítat sami a žádali o pomoc, až když šlo do tuhého a hrozilo „neštěstí“. Děti neměli rovněž tendenci vyhýbat se hrám, které jim nejdou, ba naopak. Pokud šla výuková hra žákovi příliš snadno, brzy jej začala nudit a žák chtěl zkusit něco jiného, nebo zvýšit obtížnost.
Zhruba po hodině a čtvrt, už děti vyzkoušely všechny výukové aplikace, ale vrátit do družiny se nechtěly. Místo toho požádaly o snížení náročnosti vláčku na úroveň, aby mohly „hrát“ dál s menším úsilím. Žádosti bylo vyhověno a generované příklady byly sníženy na počítání do 5. Dále děti prosily lektroku o nějaké jiné výukové hry a tak jím lektorka nad rámec původního programu ukázala ještě výukovou aplikaci Hodiny a Kytku na výuku angličtiny. Zatímco Hodiny děti příliš nezaujaly, na angličtinu se vrhly s nadšením, přesto že nikdo z nich se angličtině nikdy nevěnoval. Poslední půlhodinu se tedy učili anglická slovíčka. Opět zde probíhala spolupráce, kdy si děti vzájemně radili, protože každému utkvělo v paměti jiné slovíčko.
Původní předpoklad, že program děti zabaví na 30min – 1hod, byl mylný. Na žádost dětí byl čas programu zdvojnásoben. Po dvou hodinách lektorka k nelibostí dětí akci ukončila a poprosila o hodnocení aplikací. Děti nejlépe hodnotily Vláčky, Přiřazovačku a Kytičku.
