Dospělí si to často neuvědomují, ale hodiny jsou velmi složitá záležitost. Míchá se v nich šedesátková soustava s dvanáctkovou a desítkovou. Do toho přisypte trochu zlomků a násobků pěti. A za stálého míchání dvěma ručičkami, přihoďte ještě dva ciferníky a máte dokonalý guláš zvaný hodiny. Gurmáni mohou tento guláš ještě přizdobit římskými čísly! Ono vlastně dodnes nikdo pořádně neví, co to ten čas je. A když chceme popsat a měřit něco, o čem víme kulový, není divu, že z toho vzniklo to, co vzniklo.
Takže jestli se vaše dítě špatně orientuje v hodinách, buďte tolerantní a trpělíví. Kdyby na vás někdo vybafl čas „dvě šestě na devět“, taky by se vám z toho zamotala hlava.
Protože nejde o triviální záležitost a jde o velmi praktickou znalost do života, má Učílek hned několik produktů, které dětem pomohou naučit se hodiny:
Aplikace hodiny – je online program na výuku hodin. Obsahuje 6 aplikací, které s dětmi procvičují různé časy, ukazují vztahy mezi digirálním časem a analogovým, či denní dobou.
Pracovní sešit hodiny – obsahuje nejrůznější aktivity na téma hodiny. Kromě klasických přiřazovačky, dopňovačky, najdete šnečí závod, nebo komix o cestování dopravními prostředky.
Kvarteto hodiny – časem prověřená karetní hra, pro tři a více hráčů, která baví lidi po generace. Cílem hry je získat kvarteto, které v tomto případě tvoří hodinu (čtvrt na jednu, půl jedné, tři čtvrtě na jednu, jedna hodiny). Karty získáváme od protihráčů neustálým dotazováním na čas, čímž si názvy času procvičujeme
No a pak je tu ještě rok, měsíce, týdny,…
Kalendář – nejlepší výuková pomůcka je taková, která je běžnou součásti našeho života. A kde jinde by se děti měly seznámit s měsíci a opakujícími se týdny než v kalendáři? Plánovací kalendář navíc učí děti orientovat se v tabulce.
Jak podnítit v dítěti zájem?
Podnítit u dětí zájem o týdny a měsíce, můžete otázkami typu: „Kolik dní zbývá do víkendu/konce měsíce/vánoc/narozenin?“ „A co je vlastně za měsíc?“ „Tento měsíc má 30, nebo 31 dní?“. Jde o otázky typu potřebuji s něčím pomoct. Vybídněte ratolest, ať se zaběhne podívat do kalendáře v kuchyni. Když nebude schopno získat požadované informace, řekněte mu jak na to (např. dnes je 23.dubna, najdi řádek s tímto číslem a spočítej kolik řádku je pod ním), nebo jej požádejte, ať vám kalednář donese a ukažte mu, jak se to dá z kalednáře zjistit.
Podobně se můžete své ratolesti příležitostně zeptat na čas, z místa odkud nevidíte na hodiny, nebo se vymluvit na slabý zrak. Děti velmi ochotně pomáhají. Lichotí jim, že jsou jejich schopnosti (dobrý zrak, hbyté nožky) potřebné. Dodává jim to sebedůvěry. Třeba i čtyřleté dítě se nadšeně rozěběhne k hodinám, protože odpozorovalo, že tam se dospělí koukají, když potřebují zjistit čas. Na místě buď zklamaně zjistí, že není schopno čas z hodin vyčíst a nebo suverénně řekne čas, který slyšel někoho u hodin říci. V obou případech se nenechte odbýt a společně se snažte dopídit rozumné časové informace. Já to dělám tak, že vybízím dítě, aby mi popsalo polohu ručiček:
„Nepoznám hodiny :(“
„To nevadí, tak mi řekni na co ukazují ručičky hodin.“
„Ehm, jedna nahoru a druhá tam.“
„A kam ukazuje ta menší ručička?“
„Ta ukazuje nahoru.“
„A ta druhá?“
„Do boku.“
„Ukazuje ta dlouhá na trojku?“
„Ne na devítku.“
„A ta krátka je před 12tkou, nebo za 12tkou?“
„Spíš před.“
„Aha, tak to bude třičtvrtě na dvanáct. Tak to půjdu chystat oběd.“
Tímto jsme dítěti vrátili ztracenou sebedúvěru, ukázali jsme mu, že neznalost není hendikep, nýbrž jen výchozí bod a krásně jsme si spolu se s ratolesti procvičili komunikační dovednosti. A jen tak mimochodem se malý pomocník dozvěděl, že pro přečtení času z hodin, je důležitá poloha a velikost ručiček. Důležité je, že celou dobu bylo dítě v pozici našeho parťáka s kterým řešíme záhadu aktuálního času. Kdybychom jej poučovali formou výkladu, nebo jej zkoušeli, degradujeme jej tím do nepříjemné pozice hlupáčka a motivaci spíš zabijeme, než podnítíme.
Podobným způsobem lze motivovat i v jiných oblastech. Třeba čtení. „Děcka! Rychle co je na te ceduli napsané, ať vím jestli jedeme dobře.“ Spestřím dětem jízdu autem trochou stresu O:) Nebo je požádám o dočtení receptu, protože musím míchat, aby se to nepřipálilo. Důležité je postavit děti do pozice parťáku a ne hlupáků.
Tyto doporučení nemám ze své hlavy, i když jsem si na tisíckrát ověřila jejich platnost a blahodárný účinek. Inspirovaly mě k tomu knihy Respektovat a být respektován a Přirozená výchova. Obě vřele doporučuji.