Popis
Jedna věc je umět znásobit či sečíst dvě čísla (procvičování této dovednosti učílek zautomatizoval vláčky) a druhá věc je umět tyto matematické operace uplatnit v praktickém životě. Proto vznikly tyto slovní úlohy. Slovní úlohy považuji za super věc, protože procvičují hned všechny důležité dovednosti najednou – čtení, počítání a psaní.
Zvolili jsme netradiční formu nálepek z mnoha důvodů:
1) Úspora místa pro rodiče. Nahustit co nejvíce slovních úloh s minimální spotřebou papíru. Aby je rodič mohl mít vždy po ruce a zabavit s ními dítě třeba v čekárně, ve vlaku apod.
2) Dostatek prostoru pro počtáře. Přestože samotné úlohy zaberou místa jen minimum, tím že si je počtář lepí do sešitu, není místem pro výpočet nijak omezen. Může počítat a počítat a škrtat a rozvíjet nejrůznější úvahy a pomalu se pídit k výsledku klidně i na třech stranách.
3) Přizpůsobení se individuálním potřebám počtáře. Slovní úlohy se přizpůsobují nejen prostorovým potřebám dítěte, ale i obsahovým. Jak jsme zjistili, pro počtáře je velmi důležité – co se počítá! Dopřejete-li počtářům možnost výběru, velmi se tím zvýší jejich chuť do řešení slovních úloh. Dcerka například velmi ochotně počítá úkoly, ve kterých má nakrmit nějaké zvířátka. Zatímco klukům sednou úlohy, v kterých zjišťují, kdo vyhrál.
4) Sběratelská hodnota sešitu vznikla nečekaně. Děti mají sběratelské choutky. Kdysi sbírali známky, céčka, dnes nejrůznější kartičky… protože každá slovní úloha je opatřena malou ilustraci, která měla primárně sloužit k rychlé orientaci v úlohách, sekundárně to brnklo na sběratelské vášně dětí. A tak některé děti počítáním vlastně jen sbírají slovní úlohy, aby měly pestrou sbírku slovních úloh 🙂
Snažili jsme se o maximální srozumitelnost a stručnost. Aby bylo hned jasné a intuitivní co se má počítat, žádné záludnosti a chytáky. 
Jediný typ úlohy, který možná potřebuje trochu dovysvětlit malému počtáři, je převod času na digitální. Zjistili jsme, že děti mají problém spojit si čas zapsaný v digitální formátu (např. jízdní řád) s časem na ručičkových hodinách, což jim komplikuje život třeba při cestování. Proto jsme zařadili tento typ úlohy, i když není na první pohled intuitivní. Úkolem je podle analogových hodin vybarvit čas na digitálním displeji. Další záludnost, která však dobře cvičí mozeček, je v tom, že digitální hodiny se musí vybarvit inverzně – vybarvují se (začerňují) ty části, které jsou zhasnuté a ty které chceme nechat svítit, ty necháme bílé. A paradoxně tato komplikace inverzního malování, která nutí děti trochu jinak uvažovat, je na tomto úkolu nejvíce baví.