Chci vám představit jednu skvělou komunikační hru. Dá se hrát s dětmi od dvou let, ale stejně dobře i s dospěláky na Silvestra. Na původní anglický název si už nevzpomenu, ale dala jsem jí pracovní název – Stavěj to co já. Tato hra spojuje snad všechny věci, které na hrách miluji:
- Společný cíl – cílem není porazit soupeře, nýbrž spolupracovat se spoluhráčem. Oba můžete buď vyhrát, nebo prohrát.
- Nepotřebujete žádné speciální vybavení – můžete hrát s čímkoli, co máte zrovna po ruce (stavebnice, těstoviny, šišky, větvičky, kameny, nebo jen papír)
- Rozdílna úroveň hráčů nehraje roli – jedna z mála společenských her, kterou si zahrajete stejně dobře s malými i velkými. Náročnost hry snadno upravíte malým dětem. A paradoxně s čím mladším a nezkušenějším hráčem člověk hraje, tím zajímavější a náročnější hra je.
- Rozvíjíte praktickou dovednost do života – sociální inteligenci, empatii a schopnost efektivní komunikace.
- Variabilita – kromě 3D stavbiček z nejrůznějších materiálů, se můžeme omezit na rovinu papíru a hrát v duchu – kresli to co já. A pro nejmenší hráče lze připravit třeba dvě stejné scény, do kterých se umísťují postavičky či předměty.
Jak se to hraje?
Dva i více hráčů sedí tak, aby na sebe neviděli. Všichni mají stejnou sadu předmětu. Jeden z hráčů něco vytváří a popisuje své počínání ostatním, kteří se snaží podle jeho vyprávění vytvořit stejnou stavbu. Mohou se hlavního stavitele všelijak doptávat a žádat dovysvětlení. Podaří-li se hráčům sestavit stené stavby, vyhrávají. Pokud se to nepovede, snaží se zjistit, kde došlo k nedorozumění a poučit se z něj v dalším kole. Hlavní stavitelé se střídají.
Učíme se komunikovat aneb Stavěj to co já