Existuje mnoho různých přístupu k výuce čtení (metoda fonetická, globální, splývavé čtení, atd. atd.). Pěkný přehled různých metod nabízí tato diplomka Kateřiny Forejtové. Tomuto se ale v tomto článku nebudu věnovat. Ono já mám stejně pocit, že než bych našala vhodnou metodu pro své dítě, vypustila bych duši a děcku bych udělala v hlavě pěkný zmatek. Ale zase tvrdě tlačit jeden přístup, který se očividně míjí účinkem, také není ono.
Až teď v dospělosti mi dochází, jak mi škola kdysi zkomplikovala proces učení čtení tím, že trvala na svém „slabikovém čtení“. Ale nemohu tvrdit, že by tato školní metoda čtení byla plošně špatná, jiným dětem možná tenkrát sedla… co já vím? No nic nevím, jako vždycky 🙂
Takže zatímco vduchu přemítám, jak by mohla vypadat univerzální výuka čtení, kde by si každý našel tu svou metodu, moje malá prvňačka se snaží rozlouskat různé texty, které jí zrovna zaujaly. Jednou je to bublina v Rychlých šípech, jindy zase nápis na reklamním prospektu, tu zas název luštěnin. „Číst chce, to je super. Ale ne to, co má v učebnici. Po kom to dítě je?“ Směju se. Při svých čtecích pokusech se však dcerka každou chvíli sekne na nějakém písmenku. Tak běží za mnou a ptá se, co že je to za písmenko. Než se dostane nakonec slova, kolikrát zapomene to podezřelé písmenko na začátku a pak jí to stejně nedává smysl dohromady… Instinkt mi říká, že to je ono, to je ten přirozený způsob učení. Učení praxí, pokusem omylem, učení neuronových sítí. To se musí podporovat. Ale moje Trpělivost, respektive Netrpělivost má k tomuto způsobu učení dost ostré výhrady. Vždyť tohle je na zblbnutí! Tak se ve mně mele Instinkt s Netrpělivostí a když začne mít Netrpělivost navrch, dcerka to vycítí a prohlásí:
„Mami, to by bylo super, kdyby mi ty knížky samy říkaly písmenka, které neznám.“
„Tvé přání je nám rozkazem!“ Prohlásí má Netrpělivost s Instinktem. A už sedím u kompu a kódím, až se z něj kouří. Zá pár dní už dcerka testuje první prototyp interativní knížky. A za další týden začíná pomalou číst. Nevěřím vlastní uším. Slova jí začínají dávat smysl a pomalu ale jistě se prokousává i prvními větami. A protože se nám tato výuová aplikace na čtení parádně osvědčila, vyšperkovali jsme jí a nabídli i ostatním. Největší benefity vidím:
- Učení dítě bavilo. Žádné přemlouvání a nucení do čtení, ba naopak jsem jí musela od učení odtrhnout, když už tam seděla dobrou hodinu.
- Dítě se učilo samostatně bez nutnosti asistence dospělého.
- Vysoká efetivita učení. Kterou ocenila hlavně dcerka, když zjišťovala, že je najednou schopna číst texty, mimo tuto výukovou aplikaci.
…to byl leden 2021.
Do konce školního roku (června 2021) začal číst i synátor, který měl tenkrát 4 roky! Ani nevím, jak se to stalo. Asi jen koukal segře přes rameno, jak se učí s interaktivní knížkou, možná ho k tomu i sem tam pustila, fakt netuším.
